Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

 Obec se vine údolím podél rejchartického potoka Kamence a svou polohou spadá do středního povodí řeky   Desné. Je dostupná silnicí z Rapotína do Kopřivné, 11km severovýchodně od města Šumperka. Díky své střední nadmořské výšce 493m.n.m. a prstenci vrchů Hrubého Jeseníku obklopující údolí a zvedající se do výšek až 794 m.n.m. tu vládne typické podhorské klima a okolní nádherná příroda a lesy plné zvěře a lesních plodů lákají návštěvníky celý rok k procházkám. První písemnou zmínku nacházíme v listinách z 5.2.1350 avšak kolonisté přišli zúrodnit tato místa z oblastí Kladska a slezského Podkrkonoší vedeni jistým Richardem už kolem r.1290. Po zmíněném prvním rychtáři dostala obec své jméno Reigersdorf, které nosí v české formě dodnes (lat. Riccardi villa - Richardova ves). Již ve středověku měla být dle pověsti nad vsí zakladatelova tvrz, či spíš opevněný dvůr. Ten však brzy padl za oběť četným válkám. Od svého založení až do 15.století patřila obec novohradsko-šumperskému panství. Obyvatelé se živili od počátku tvrdou prací v zemědělství a drobným řemeslem tak, aby byli soběstační. Pěstovalo se obilí, v dalších staletích brambory, len a námel. V zimním období se z mužů rekrutovali horští převaděči, kteří doprovázeli cizí kupce se zbožím přes kladské sedlo do Slezska a zpět přiváželi rozličné zboží. Tehdejší horské cesty byly jen zpevněné stezky a zkušení průvodci měli pro obchodníky cenu zlata. Pečetní znak rychtáře byla radlice se dvěma koly po stranách, v kostelní věži ještě dnes najdeme symboly, které odráží vztah místních obyvatel k tomuto kraji – srdce (láska), hvězda (naděje) a kolo (život). Dnešní znak obce obsahuje původní radlici, plamenný meč – symbol patrona obce sv.Archanděla Michaela, dvě černé lví tlapy z erbu pánů ze Žerotína, k jejichž bludovskému panství ves náležela s přestávkami od 15.stol. až do r.1848. Od r.1558 byla součástí obce horská osada Osikov (Aspendorf). Dominantou obce je unikátní barokní chrám z let 1768-70 z návrhu architekta F.A.Neumanna. Je postaven v místě starého kostela z r.1643 na křižovatce 4 historických cest spojující okolní obce s Rejcharticemi. Další historickou stavbou je kaplička Panny Marie z r.1755, renesanční fara, pomník obětem 1.svět války. Kamenné kříže v obci a historické pomníčky z 19.století na hřbitově svědčí o tradici uměleckého kamenictví na šumpersku. Od konce 18.století přibývalo řemesel a s vědeckým pokrokem ožil spolkový život. Působili tu kováři, krejčí, uhlíři, mlynáři, hostinští, stolaři, zedníci, brusiči skla, tkalci, pekař, řezník, obuvník a kolář. Byla tu od r.1793 škola, od 19.stol. hasičský sbor, myslivecký a tělovýchovný spolek. V té době byly Rejchartice a okolí oblíbený turistický cíl. Osikov s hostincem „U matky Leny“ byl pro šumperské měšťany totéž, co pro Švýcary alpský Svatý Mořic. V obci známe hostince Adolfa Langera (dnes kulturní dům) a Floriana Schwaba s tanečním sálem. Vyhlášené hostince byly v nedaleké Štolnavě (dnešní Prameny), a na tzv. samotě (dnes tábor Klubu českých turistů). Počet obyvatel se od 18.stol. postupně zvýšil až k 780 osobám hlásícím se k německé řeči s výjimkou 5 Čechů. Po 2.svět.válce a následném odsunu německy mluvících obyvatel se nezdařilo plně osídlit pohraničí a bývalé Sudety zažily těžké období provázené velkým poklesem počtu obyvatel i domů. Osikov byl sloučen s Bratrušovem, v r.1976 zanikla škola, v 90.letech obchod. V 2.pol. 20.století však opět ožívá spolkový život, sílí zájem místních obyvatel o svůj rodný kraj a jeho historické kořeny. Dnes má obec se 196 obyvateli svoji samosprávu, opravený multifunkční kulturní dům, funkční knihovnu, kostel a hostinec, který navazuje na stoletou tradici výletních míst. Obnovila se tradiční SvatoMichaelská pouť a konají se různé kulturní akce.  Za pomoci neziskových organizací se obnovují památná místa, naučné stezky a tradice. Zdejší značené trasy lemované historickými studánkami lákají k výletům do blízkých turisticky zajímavých míst. Zalíbení tu našli mnozí řezbáři a z okolních svahů shlíží nadživotní sochy andělů. Hokejbalisté Tygři hájí jméno obce v rámci šumperské tělovýchovné jednoty Drafans. Významnými osobnostmi obce byli zemský poslanec Josef Weith, hudební skladatel Adolf Langer a také v 50.letech komunisty perzekuovaný místní obětavý kněz a šumperský děkan Jaroslav Koplík. Obec je členem Svazku obcí údolí Desné (který společně hájí zájmy jednotlivých obcí Podesní) a Místní akční skupiny Šumperský venkov, jež přerozděluje peníze z Evropských struktur obcím, podnikatelům a neziskovým organizacím v regionu.