Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Historie obce

Rejchartice, německy Riegersdorf, leží kolem hormího toku Rejchartického potoka. Střední nadmořská výška je 493 m, plocha obce 681 ha.

První písemná zmínka je z roku 1350 v souvislosti s původním kostelem. Obec patřila od počátku 17. století k bludovskému panství. Po roce 1848 byla začleněna do šumperského okresu. Chráněnou památkou je barokní kostel sv. Michala z roku 1770 se starším jádrem a areálem hřbitova. Roku 1900 zde žilo 548, nyní 164 obyvatel.

Nejstarší dějiny obce a kostela v Rejcharticích

Pověst mluví o tvrzi

Stará pověst o Rejcharticích říká, že na Zámeckém vrchu (Schlosberku), který se vypíná naproti bývalému hornímu mlýnu, byla v dávných dobách postavena tvrz, nebo alespoň hospodářský dvorec obehnaný valem. Postavit jej měl zakladatel obce, jakýsi zeman jménem Richard. V latině tedy byla podle něj obec nazvána Riccardi villa. Dnes, ani v dávnější minulosti však již na Zámeckém vrchu není po stavbě ani památky, místní obyvatelé se proto domnívají, že tvrz byla vyvrácena za některé z četných válek, které prošly krajem, případně vyhořela neopatrností svých obyvatel, přičemž upadla v zapomění.

Místní kronikář klade předmětného Richarda do šlechtické rodiny Žerotínů, i když přiznává, že nelze tuto domněnku dokázat. Jako důvod uvádí, že Rejchartice odedávna patřily k bludovskému panství. Tato skutečnost je dokázána, neboť Rejchartice podle mnoha dokumentů skutečně pod bludovské panství patřily po několik staletí – až do konce patrimoniálního zřízení v roce 1848.

Richard z Rejchartic – nazvěme tak tohoto mystického praotce dnešních obyvatel vesnice, povolal do úžlabiny Rejchartického potoka kolonisty. Odkud přišli není známo. Patrně šlo však hlavně o Němce. Rejchartice měly dědičnou rychtu, dnešní č.p. 49. O stáří současné rychty mimochodem svědčí i v roce 1953 nalezená sgrafita. Ta jsou typickou ozdobou renesančních staveb, jak dokazuje například nedaleký zámek ve Velkých Losinách i další stavby.

Kostel poprvé jmenuje listina z roku 1350

Dne 15.února roku 1350 posílá olomoucký biskup Jan do Říma zprávu, že ze  šumperského děkanství byla odloučena také fara v Rejcharticích. Nutno si uvědomit, že existence kostela a fary v obci byla podmíněna nejen zbožností obyvatel, ale rovněž jejich určitým počtem a bezesporu také jistou zámožností, která umožňovala obci vydržovat faráře a udržovat kostel.

Dá se tedy z této první zmínky usuzovat, že již v polovině 14.století byly Rejchartice zámožnější vsí s větším počtem trvale usedlých obyvatel. Živili se patrně většinou zemědělstvím, vzhledem k blízké obchodní cestě do Slezska není vyloučeno, že Rejchartičtí patřili také k převozníkům zboží přes horská sedla, přičemž na zpáteční cestě vždy dováželi zboží ze Slezska. Nutno si uvědomit, že přechod těchto hor byl mnohem složitější než v dnešních dnech. Zpevněné cesty prakticky neexistovaly a převozníci tak jezdili přes Jeseníky, ale i Rychlebské hory po stezkách jen trochu upravených pro vozy. V zimních měsících byla cesta prakticky nesjízdná a pokud se již kupec vydal do hor, potřeboval minimálně velmi dobrého průvodce. Ti se rekrutovali z místních sedláků, kteří cestu dobře znali a jejich služby tak byly neocenitelné.

Historikové i laici spekulují, že k tomu, aby se prokázalo, že obec je schopná uživit kněze a kostel jsou nutné alespoň dvě až tři generace od založení vsi. Proto se lze domnívat, že doba založení Rejchartic spadá do období první poloviny 13. století, tedy do doby, kdy se v listinách objevuje Blud z Bludova, zakladatel žerotínského rodu a první dochovaný majitel bludovského panství. Je to doba vlády Přemysla Otakara II. v českých zemích a období, kdy na Moravě praktickou správu vykonával biskup Bruno ze Schaumburku. Oba velmi podporovali kolonizaci českých zemí usedlíky jak domácími, tak i z Německa. Není tedy vyloučeno, že se skutečně jednalo o dobu založení obce.

Původní farní kostel zasvěcen sv. Michalu

Farní kostel je zasvěcen archandělům Michaelovi a Gabrielovi. Původní zasvěcení bylo sv.Michalu – Dr. Gregor Wolny ve své topografii uvádí, že původním patronem kostela byl náboženský fond. Do kostela docházelo 722 osob, v roce 1862 zde vznikla lokální kuracie, kurátorem je od roku 1861 jmenován František Bieberle. Podle tehdejšího popisu byl kostel jen částečně klenutý, dlážděn šestihrannými dlaždicemi a kameny. Střechu kryl šindel.

Původní kostel zde stál již v roce 1350. Byl patrně dřevěný, ale o jeho bližší podobě nevíme zhola nic. V roce 1643 byl postaven kostel nový, ovšem jen jako malý chrám. Léta 1768 – 1770 jsou dobou, kdy se tento malý chrám rozšiřoval do současné velikosti. Patrně byl přistavěn dnešní presbytář kostela. Od roku 1847 má kostel dva oltáře a v tomto roce na ně místní obyvatelé vybrali prostředky, aby mohly být opatřeny novými obrazy. Podařilo se rovněž za peníze dobrodinců vybudovat novou kazatelnu a opravit křtitelnici.

Pozoruhodností rejchartického kostela je křížová cesta. Soubor čtrnácti obrazů vytvořil rapotínský malíř Jindřich Kress. Součástí kostela se staly také varhany, které měly devět registrů a pedál.

V roce 1862 byly na kostelní věži (tedy na původní vížce, která stávala nad sakristií) „dva zvony po třech metrácích váhy“, ulité v roce 1651.

kostel sv.Michala

Fara a její zánik

Prvním farářem, u něhož známe jméno, byl v roce 1504 jakýsi Mathias. Obýval prý jednoposchoďový dům se čtyřmi pokoji u silnice pod návrším, na kterém stojí kostel.

Od roku 1550 zde převládala stejně v jako širokém okolí kalvínská vyznání, a tak i v místním kostele vládl protestantský pastor. Po zákazu jiného vyznání než katolického po bitvě na Bílé hoře roku 1620 byla rejchartická fara zrušena a kostel byl přifařen do Kopřivné. Náboženský fond obnovil lokálii až v roce 1784.

A k jménům místních kněží snad ještě jedna drobná příhoda. Na pozemku někdejší rychty stojí boží muka, postavená z kamene v roce 1755 farářem Josefem Schartelem z Kopřivné. Ten k výstavbě věnoval patnáct zlatých, protože na tomto místě spadl z koně, k úrazu ale prý nepřišel. Vděčil za to podle svého názoru ochraně Panny Marie, a tak dal vybudovat boží muka. V listopadu roku 1964 byla v Rejcharticích prováděna oprava kostela a v zaletované báni se nalezly zajímavé doklady z roku 1926. Ty se po ofotografování vrátili do kostela spolu s dalším spisem.

 

Osobnost Rejchartic

Adolf Langer, narozen 11.6. 1910 v Rejcharticích

                    zemřel    15.2. 1986 V Ostravě

     Adolf Langer narozen v rodině hostinského, kde jeho otec působil také jako varhaník. Maturoval na německém gymnáziu v Šumperku roku 1929, kde se zároveň učil v hudební škole 1925-1929. Poté odešel do Prahy, kde studoval na německé hudební akademii klarinet a klavír a po 4 semestry 1929-1930 studoval práva na UK v Praze. Od roku 1930 působil jako profesionální hudebník. V roce 1936 si založil vlastní taneční orchestr. Byl vedoucí různých tanečních a hudebních souborů v hotelech ČSR (Alcron,Asplanade,Zemský dům Brno,Společenský dům ve Zlíně). Učinkoval často v rozhlase. Za okupace byl totálně nasazen v továrně a dvakrát, v roce 1943 a 1945 vězněn v koncentračním táboře. Po květnu 1945 se k hudbě vrátil a pokračoval ve své kapelnické, aranžerské i skladatelské činnosti. V roce 1954-56 studoval skladbu u J.Řídkého. Skládal pro taneční a dechové orchestry. Se svým orchestrem nahrál na gramofonové desky přes 500 písní většinou ve vlastním aranžmá, nazpívali je K.Hašler, O.Kovář, O.Nový, F.K.Veselý, J.Salačová aj. Své příspěvky publikoval v časopisech: Hudební rozhledy, Lidová tvořivost aj. Člen odborných porot. Překladatel českých textů do němčiny. Vydal pět sbírek českých lidových písní s německými verzemi pod pseudonymem Martin Trenk.